Františkovy Lázně - Krušné hory - Karlovarský kraj

Františkovy Lázně leží v západních Čechách v tzv. lázeňském trojúhelníku (Františkovy Lázně, Mariánské Lázně a Karlovy Vary). Jsou umístěny ve středu Chebské kotliny, obklopeny věncem parků a lesů o ploše 200 ha. Říká se jim také "Zelená perla Chebska". Mají vše, co patří ke světovým lázním, byť v menším měřítku. Je to klidné, tiché středisko se slavnou lázeňskou tradicí, kde se shromažďovala společnost k oddechu i léčení. Františkovy Lázně prosluly především léčbou ženských chorob.

 

Chebsko je pokryto minerálními prameny, ke kterým se vztahuje první písemná zpráva z roku 1406. O františkolázeňských pramenech máme první písemnou zmínku z roku 1502. Kdo léčivou moc zdejších pramenů objevil, to dnes už nikdo nezjistí, ale nepochybně to byl venkovský lid, který vodu užíval a kterou donášel do města Chebu, kde se prodávala měšťanům k pití. První budovy v okolí nynějšího Františkova pramene byly postaveny v roce 1714, kdy vznikl hostinec s 12 pokoji a 14 koupelovými kabinami. Zásluhou chebského lékaře, pozdějšího císařského rady Dr. Vincence Bernarda Adlera, byly 24. dubna 1793 založeny Františkovy Lázně. Měly jedinou hlavní ulici, nynější Národní třídu, která byla nahoře a dole uzavřena francouzským parkem. Tvůrcem dispozice byl architekt abbé Tobiáš Gruber. Lázně byly pojmenovány podle rakouského císaře Františka I. Napoleonova tchána. Místo bylo již dříve proslulé rozsáhlým exportem minerální vody, která se vyvážela téměř do celé střední Evropy. Jmenovalo se původně Františkovy a teprve později bylo přejmenováno na Lázně císaře Františka. Původní francouzské parky se stříhanými křovinami byly později změněny na parky anglické. Založení lázeňské zeleně bylo nezbytnou podmínkou pro existenci lázní. Chodit parkem bylo vznešené, dámy se v té době šatily do velice složitých kostýmů a mohly se jen těžko pohybovat po neupravených cestách. Město a parky byly tedy založeny plánovitě. O rozvoji parků se zasloužily generace Soukupů - městských zahradníků. Praotec této rodiny Martin byl původně knížecím lobkovickým zahradníkem v Praze. Promyšlená výstavba, která byla až do 80. let minulého století řízena z Prahy, dala Františkovým Lázním krásné lidské měřítko. Domy jsou spíše drobné, architektura klidná. Její výraz podtrhlo i použití jednotných barevných fasád - žluté a bílé, podbarvené zelení parků. Snahou bylo vytvořit co nejkrásnější prostředí pro lázně s velkou evropskou klientelou, ale přitom tiché, klidné, zbavené jakéhokoliv spěchu, ve kterých by se host dobře cítil. Stavební vývoj města trval zhruba do roku 1980, kdy byly Františkovy Lázně dokončeny v té podobě, jak je známe dnes. Proto se domy v centrální části již jen adaptovaly, rozšiřovaly a upravovaly. Nově vzniklé stavby (kromě tří postavených za první republiky, tj. Glauberovy dvorany, městského divadla a pramenné haly Natálie) nemohly jinak podstatně ovlivnit prostředí a daný vzhled města. Do roku 1852 byly Františkovy Lázně součástí města Chebu. V tomto roce se staly samostatnou obcí a dostaly městský znak. Později, v roce 1865, se staly městem a byly připojeny na železniční síť. Stýkala se zde Královská saská, Královská bavorská a Rakouská severní dráha. Železnice otevřela bránu do světa a umožnila mnohem širším vrstvám obyvatelstva navštěvovat lázně. To se potom projevilo na prosperitě i modernizaci města. Postupně ke stávajícím lázeňským budovám, ve kterých probíhaly procedury totiž Lázním I a Lázním II (které již neexistují) byly postaveny ještě Lázně III a Lázně IV. V roce 1880 byly dokončeny tzv. Císařské lázně, které se nyní nazývají (po zboření původních) Lázně II. Centrem města je okolí Národní třídy s Františkovým pramenem a Společenským domem. Velký sál Společenského domu, postavený v roce 1877, je největším sálem v celém chebském okrese. Františkovy Lázně mají 22 minerálních pramenů, z nichž nejvydatnější je Kostelní pramen, který vydává 160 litrů za minutu. Františkolázeňská minerální voda je také exportována jako stolní voda. Nejznámější jsou Glauberovy prameny, zachycené artézskými vrty na konci první světové války. Z nich Glauber IV je nejsilnější svého druhu vůbec. Františkovy Lázně jsou také pověstné svojí vynikající sirnatoželezitou slatinou, jejíž ložisko má plochu zhruba 72 ha. Těžba a příprava slatiny jsou plně mechanizovány. Po druhé světové válce zavedl doc. MUDr. Jan Badal 1901 - 1988) novou metodu léčby plynovými injekcemi a tím paletu nemocí léčených ve Františkových Lázních rozšířil o řadu dalších indikací. Dnes se zde léčí choroby srdeční a cévní, choroby krevního oběhu, ženské choroby a choroby pohybového aparátu. Františkovy Lázně v minulosti navštívila řada význačných osobností: léčili se zde J. W. Goethe, Ludwig van Beethoven, Johann Strauss, zakladatel Nobelovy ceny Alfred Nobel, ze státníků zde byli kancléř Bismarck, často sem jezdil ruský ministr zahraničí hrabě Ghiers. Z českých osobností si lázně oblíbili František Palacký s manželkou, Božena Němcová, Jan Neruda a další. Němcová ve svých dopisech a Neruda ve svých fejetonech zachytili život okolo pramenů a zanechali nám tak opravdu živý obraz kulturní historie lázeňského města své doby.